První zkušenost se střelbou Dynamic Precision Rifle

Autor: Martin “Saphyr” Rubín

Začátkem června jsem ve volné chvíli zabrouzdal na FB, kde na mě hned na úvodu feedu vykoukl post od Harryho Janouška, že se nadcházející víkend chystá na závod v DPS do Senice na Slovensku a že pokud by se k němu někdo chtěl přidat, tak teď je ta chvíle. Dynamická střelba na větší vzdálenosti mě lákala již nějakou dobu a od roku 2019 jsem se zúčastnil několika akcí v Lovecké kulové střelbě, která mě utvrdila v tom, že to je cesta, po které primárně (člověk by měl být všestranný a nezanevřít ani na samonabíječky a krátké) chci směřovat svůj střelecký život. Neváhal jsem tedy ani minutu a Harrymu se přihlásil.

Zbytek týdne byl pracovně hektický a když se k tomu přidala agenda s cestou s puškou do zahraničí a nutností na víkend vše náležitě připravit a přebít dostatečné množství nábojů, změnilo se příštích několik dnů doslova v jízdu na tobogánu. Jízda to byla taková, že jsem před závodem nestihl ani vyčistit pušku z předchozího víkendu, což významnou měrou determinovalo průběh příštích dnů a ještě se k tomu vrátím.

Po sobotním příjezdu do Senice jsme spěšně zahájili trénink ověřováním balistiky. Měl jsem čerstvě nalezenou laboraci z minulého týdne a „balisťák“ nastavený dle mých nejlepších schopností, byl jsem tedy zvědavý jak „to bude chodit“, ale zároveň nečekal zázraky. Strelok udával celkem přesná data, jen u některých vzdáleností bylo třeba upravit POA (Point Of Impact) o 1 až 2 MOA. Kdybych nebyl poleno na práci s větrem, který už první den dával závdavek k tomu co nás bude čekat v neděli, i na 800m by to byl de facto hladký zásah, tak jsem začal být s laborací spokojený. Po ověření balistiky jsme ještě stihli chviličku sušit a já si zkusil 2 rány z první překážky, z její horní části s provazem. První nic moc, kříž jsem naháněl po celém terči i mimo něj. Na druhou ránu jsem tedy upravil postoj a následné cinknutí gongu bylo pohlazením pro mé uši. Pak ještě jedna rychlá rána z druhé části překážky, než nás dožene blížící se bouřka.

Druhý den

Počasí bylo v neděli ještě vrtošivější než předchozí den. Vítr v kombinaci s všudypřítomným jemným pískem vytvořil nesnadné podmínky. Na začátku závodu jsem si nedělal falešné naděje, že bych z nenacvičených pozic a optikou UTG Accushot 4-16 nadělal zázraky, ale i tak jsem se těšil a byl připraven si celou akci náležitě užít. Když jsem se dozvěděl, že začnu na páté stage, střelba na 800 a 900 metrů ze stojícího a ležícího sudu, v duchu jsem si řekl, že bych radši začal snad i jinde, ale aspoň budu mít pro mne zdánlivě nejtěžší stage rychle za sebou. Teď by se asi zasloužilo podotknout, že 800m byla zrovna jedna ze vzdáleností, kde jsem přidával elevaci oproti výsledku ze Streloku.

Než jsem přišel na řadu po očku jsem koukal jaké polohy a opěry využívají ostatní střelci v mojí rundě... ...no... ...vzhledem k mé „out of the box“ lovecké pažbě jsem z toho nemohl aplikovat téměř nic. Přeměřil jsem si tedy po očku průměr sudu a cca vzdálenost od bipodu k místu kde zhruba opírám zadní bag a rozhodl se k sudu zakleknout po svém, ono to nějak dopadne.

Když nastala ta chvíle srovnal jsem se k sudu a zamířil na první terč. Hned jak jsem usadil kříž na gong byl jsem mile překvapen, jak stabilní polohu se mi podařilo zaujmout (velkou roli hrál Harrym zapůjčený boss bag, díky!). S dobrým pocitem jsem tedy ještě rychle pokusil odhadnout vítr a i když jemně, s jistou dávkou sebedůvěry zmáčkl spoušť. Vyšla rána a já si byl celkem jistý, že jsem neudělal větší technickou chybu. Puška se mi hned srovnala na terč, tak jsem tak nějak tušil, že bych měl i přečíst kam dopadla střela… Mojí další myšlenkou bylo něco ve smyslu „kde sakra (ta střela) je“. Když jsem neviděl ani zásah, ani obláček prachu a ani neslyšel hlášení byl jsem dost překvapen. Přebil jsem tedy na další ránu, přenesl ještě trochu víc na korekci snosu větrem a provedl dle mého opět poměrně kvalitní výstřel… Zase nic. To mě napadlo, že první rána byla studená, že zkusím zase mířit stejně jako u první rány… Nic… Zkusil jsem tedy větší korekci na vítr, ale zase nic… To už jsem začal být trochu naštvaný. Ne z toho, že netrefuji. Ale že nevím proč!

Další vývoj závodu byl v podobném duchu. Až na výjimky se mi dařilo zaujímat u překážek poměrně stabilní polohy, kdy jsem si i se spouštěním byl dost jistý a absolutně nechápal nejen, že rozhodčí nehlásí zásah, ale i to, že ani nevidím, že by se u terče prášilo. V pauzách kdy jsem nestřílel, jsem si chodil tedy zlepšit náladu pohledem na zkušenější střelce a především na Harryho, který i přes příšerné podmínky podával velmi kvalitní výkon.

Po čtvrté stage – dvojitý kříž – kde jsem si stabilní polohu pojistil zapůjčeným stativem od Harryho, už jsem to nevydržel a po dostřílení poprosil rozhodčího u pozorováku jestli by mi řekl, kam to lítalo. Odpověď zněla opět, že o dost výš. Chvilku jsem si tu informaci převaloval v hlavě a došlo mi, že ověření balistiky možná neodpovídalo hodnotám ze Streloku kvůli špinavé hlavni. Na pátou stage jsem tedy naklikal korekci dle balisťáku a šlo se na věc. Ta se střílela z improvizované stříšky. Zde už jsem viděl i slyšel, že trefuji. Nicméně rozhodčí stále nehlásil zásahy, což mi asi na půl vteřiny proběhlo hlavou, ale hned jsem se dál soustředil na střelbu a nevěnoval tomu další pozornost. Následně rozhodčí doplnil výzvu k přesunu na další pozici slovy: „Zle strielaš.“ Sice jsem si řekl něco ve smyslu „cože?“, ale zase jsem to zahodil s tím, že „potom“... No jo, chytrému napověz, blba… U valu byly dva terče, já střílel na šedý, ale měl jsem střílet růžový. Sice bez bodů, ale byl jsem aspoň spokojený, že jsem konečně něco trefil.

To mne trochu opilo rohlikem a po dostřílení střechy jsem rozbil svůj přípravný rituál, respektive jsem si nevynuloval komínky. Před poslední disciplínou Battlefield jsem tak nastavil hodnotu sice 1 MOA, ale o dvě otočky dál, což mě stálo dvě rány, pak opět špatný výběr barvy terče, což znamenalo už tři výstřely zdržení, než jsem vůbec něco trefil. Jen jsem se v rychlosti ohlédl na Harryho, který mi dělal pozorovatele. Vypadal dost šokovaně :-D Aby toho nebylo na začátek málo, přidal se pro mne za celý den první problém s všudy přítomným pískem, který byl silným větrem (a úsťovou brzdou souseda) metán na mne i zbraň. Zásobník mi nepodal náboj a čtvrtá „rána“ vyšla naprázdno. Po následném přebití a sestřelení prvního terče už šlo vše trochu lépe. Další terč jsem našel i trefil poměrně hladce. V dalším případě jsem už začal doplácet na nedostatečný průzkum terénu před střelbou a začal trávit poměrně dost času s hledáním gongů. To se ale už nějak podalo a snad jen jednou jsem musel vystřelit druhou ránu na stejný terč. Čas vypršel, když mi zbývaly 2 nebo 3 gongy z 10. V podstatě je to škoda, ztratit další stage z blbosti, ale aspoň byla legrace.

A jak bych tedy zhodnotil svůj první závod v Dynamické přesné střelbě? Byla to jednoduše jízda. Dost se mi vybavovaly pocity z prvního závodu v Lovecké kulové střelbě, které byly zároveň de facto mou první návštěvou střelnice s nově nabytou opakovací puškou. Hromada nových informací a věcí, které je potřeba si hlídat, neznámé prostředí a podmínky. Ale také parta skvělých lidí, nových zkušeností a poznatků. Byl to únik do jiného světa, kde dva dny neexistovalo téměř nic jiného než přesná střelba, krásné zbraně (a dobré jídlo a doutník). Střelecky si troufám tvrdit, že mne tyto dva dny posunuly víc než 10 mých individuálních tréninků a zkušenosti z nich teď mohu implementovat i do osobní přípravy.

Pokud bych měl hodnotit „výkon“, který jsem v Senici předvedl, tak možná někoho překvapím, ale v zásadě jsem spokojený. Ověřil jsem si možnosti svého střeleckého systému, včetně toho co je třeba zlepšit. I když musím říct, že i ta má levná optika původně zamýšlená na AR15 mne mile překvapila, že byla použitelná. Nicméně na rovinu je třeba si přiznat, že pro tuto disciplínu je svojí konstrukcí naprosto nevhodná. Kříž Mildot, SFP a klikání v MOA. To je co do rychlosti střelby na terče v různých vzdálenostech opravdu velmi limitující sestava. Zvětšení 4-16 mi vlastně vyhovovalo. I přes špatnou přípravu se dalo poměrně dobře orientovat v okolí a nebyla v něm tak silná mirage. Zároveň je to dostatečné přiblížení, že i terč na 1400m byl stále dobře čitelný. Co do střelby jsem spokojený. Polohy jsem měl většinou dobré a ty co ne, tak aspoň je na čem pracovat. Když jsem vyřešil problém s balistikou, dařilo se i trefovat. Zmatky kolem výběru terčů a nastavení komínků pro tentokrát přičtu „splašenosti“ nováčka, ale budu si je pamatovat a věřím, že když se z nich příště poučím, výsledek bude diametrálně lepší.

Celou akci bych z mého pohledu shrnul tak, že bez ohledu na nějaké pořadí to byl bezpochyby jeden z nejlepších zážitků mého střeleckého života a už se nemohu dočkat další akce. A pokud jde o to pořadí – díky tomu, že jsem závod alespoň dokončil, jsem ani nebyl poslední, což výrazně překonalo má očekávání :-)