Přebíjení pro přesnou střelbu

Před nějakým časem jsem uveřejnil tento článek o nábojích a přebíjení. Od té doby jsem získal další zkušenosti a trochu vylepšil vybavení pro přebíjení. A také jsem se setkal s některými chybami, kterých se při přebíjení přesných nábojů často dopouštíme...

Postup, který jsem v článku popsal, se velmi osvědčil a nijak výrazně jsem ho nezměnil. Jen se snažím jednotlivé body trochu zlepšit. Co jsem trochu změnil je přístup - kdy se snažím, především při hledání vhodných navážek, postupovat více "vědecky". Používám programy pro vnitřní balistiku, snažím se, abych neměl moc vysoké komorové tlaky, a také si více hraju se skokem střely do vývrtu.

Co se týče ráží, tak o nich jsem se rozepsal před časem zde. Ty požadavky máme v podstatě stále stejné a k nějaké velké změně u nás nedošlo. Došlo ovšem ke změně v tom, že máme k dispozici nové střely, které mají ohromný potenciál. Na obrázku jsou se stříbrnými špičkami Hornady A-tip v různých průměrech. Jsou to střely s olověným jádrem a soustruženými hliníkovými špičkami. Jejich výhoda je, že se nedeformují jako plastové (při manipulaci nebo v letu) a jsou jedna jako druhá, naprosto přesné. Celá střela má vylepšenou konstrukci a zatím se ukazuje, že jsou opravdu skvělé. Ty bez hliníkové špičky jsou vynikající soustružené monolitické střely Warner Flat Line v různých průměrech. Jejich předností je nízká váha (a tedy i rychlost při výstřelu) v kombinaci s vysokým balistickým koeficientem. Sázím na ně především ve velkých rážích na velké vzdálenosti.

Na novou sezónu máme připravené ráže:

.223 Remington - pro střelbu do 300 metrů. Vysoká přesnost, nízký zpětný ráz, nízká cena...

6mm Dasher - pro střelbu přesnou až do 1.000 metrů. Zatím osobní zkušenost nemáme, ale víme, že je to skvělá ráže.

6,5 Creedmoor - náš standard pro střelbu do 1.000 metrů i lehce přes. Dobrá kombinace ceny, snadného přebíjení, nízkého zpětného rázu, výborné přesnosti a chování na větší vzdálenosti. Používám i na lov.

6,5 PRC - když je Creedmoor málo.. Na střelbu do 1.250 metrů. Lepší vlastnosti ve větrných podmínkách, větší výkon, zpětný ráz jako 308 Win. Nižší životnost hlavně.

7mm Practical - ta ráže i celá puška jsou skvělé. Zpětný ráz na magnumovou zbraň je nízký, neunavuje. Na střelbu do 1 míle (1.609 metrů).

.308 Winchester - naše školní pušky. Pokud bych uvažoval o výměně hlavní, tak bych chtěl rovnou i změnu ráže na 6,5 Creedmoor...

.338 Lapua Magnum - puška na vzdálenosti i přes 1 míli (1.609 metrů). S novými střelami očekávám lepší výsledky než v minulosti.

37 XC (eXtra Capacity) je naše nová ráže pro střelbu na extrémní vzdálenosti a to až na 2 míle (3.218 metrů). Na tohle se těším. Ale faktem je, že hlaveň vydrží jen pár set ran, moje tělo jen pár ran a peněženka tak jednu...

Největší posun v procesu přebíjení nastal přechodem z dávkovače Hornady na famózní dávkovač AutoTrickler V3 s váhami FX-120i. Původní dávkovač Hornady Auto Charge se mi navíc podařilo vylepšit, takže pro většinu ráží ho stále používám. Ale mít možnost kontroly na super váze FX-120i je prostě k nezaplacení...

O čem bych se ale chtěl zmínit, jsou chyby při přebíjení. V poslední době jsem se setkal s nábojnicemi, u kterých je špatné, nebo nevhodné přebíjení prostě zřejmé... V tomto případě jde o přetržené nábojnice v důsledku příliš velkého sražení ramen při celoformátu nábojnic. U některých pušek mají komory prostě trochu větší vůli a "headspace", takže při výstřelu se nábojnice nadměrně roztáhne na délku, nevydrží a praskne. Nábojnice vpravo byla dokonce natřená mazadlem, aby šla lépe vytáhnout z komory (střelec o problému věděl a tak náboje před nabitím mazal). To mazadlo pak způsobilo během výstřelu vydutí nábojnice v oblasti ramen.

Dost často jde o problém v kombinaci s tím, že náboje jsou na hranici a nebo dokonce za hranicí bezpečných tlaků. Mnoho střelců se snaží "vymáčknout" z náboje maximální výkon. Ale to může být na úkor životnosti nábojnic, hlavně a dokonce i bezpečnosti. Mnoho střelců se orientuje při kontrole (zda nejsou tlaky moc vysoké) tím, jak vypadá zápalka po výstřelu. Ale to nemusí být vždy dobrý ukazatel:

Zleva:

- bez známek tlaků

- zápalka vykazuje známky tlaků - a v tomto případě skutečně přetlakováno je

- zápalka vykazuje známky tlaků (důlek od zápalníku má vystouplé okraje jako kráter) - ale v tomto případě je to falešný poplach, tlaky jsou v pořádku. Jen zápalky jsou moc měkké a zápalník má příliš veliký otvor a vůli v něm.

- zápalka se tváří v pořádku, ale tlak je příliš vysoký. Na dně nábojnice jsou obtištěné oba vyhazovače...

To, jak vypadá zápalka, může být indikátor nadměrných tlaků - ale bohužel ne příliš spolehlivý...

Všechny tyto nábojnice vykazují známky nadměrných tlaků. Což je poznat na tom, že vyhazovače jsou obtištěné na dně nábojnic (poslední vpravo je mimo to i prasklá). První a třetí zleva byly dokonce výrazně přetlakované a podle znaků na dně nábojnic (bohužel to nejsem schopen vyfotit lépe, ale okem je to zcela zřejmé) musel jít i závěr hůře otevřít. Dna nábojnic mají nejen obtištěné kolečka od vytahovačů, ale jsou dokonce i "mázlé" od otevírání závěru. A to je naprosto jasný ukazatel, že tlaky jsou opravdu příliš vysoké! Pokud jde závěr otevřít ztuha, je to zcela jasný ukazatel příliš vysokých tlaků! To už je na hranici bezpečnosti, o životnosti nábojnic a hlavní ani nemluvě...

Při přebíjení bychom měli dbát nejen na výkon, ale především na přesnost, životnost hlavní i nábojnic a samozřejmě na bezpečnost! Je zbytečné a hloupé hnát se za extrémy ve výkonu, protože většinou přesnost u hraničních tlaků klesá a je lepší jít o uzel níže v rychlostech. Náboje se nám odmění vyšší životností hlavní, nábojnic a často i lepší přesností.

Co funguje v jedné zbrani, nemusí fungovat v jiné. Každá hlaveň se chová trochu jinak, takže je potřeba dělat poctivé testování s každou zbraní a nelze se spoléhat na výsledky jiných... Navíc - chování hlavně se mírně mění v průběhu její životnosti. Proto je potřeba testování stále opakovat. A tak dokážeme z našich zbraní dostat ty nejlepší výsledky...