Proč je špatné vyhýbat se soutěžím / proč je důležité se jich účastnit

Často se setkávám se zaklínadlem: „nejsem soutěžní střelec, tohle není nic pro mne“. Případně ještě vylepšenou verzí: „já jsem bojovník a ne sportovec. Sport mne omezuje“… Pro mnoho lidí je „jít na střeleckou soutěž“ málem urážka a vyhýbají se tomu za každou cenu. Proč si teda myslím (a samozřejmě nejsem sám), že takový přístup je chyba?

Ať už se jedná o střelbu s pistolí, nebo s přesnou puškou, princip je podobný. Účast na soutěžích nám pomůže zlepšit naše výkony víc než jen trénink samotný.

Samozřejmě, že to platí, pokud už máme zvládnuté základy a nejsme na začátku. Bez základů, a to jak z hlediska bezpečnosti, tak i z hlediska základů ovládání zbraně a principů střelby, je nesmysl chodit soutěžit. To je jasné. Ale pokud máme už nějaký dobrý základ, tak se dostaneme do fáze, kdy samotné „trénování“, nebo „chození na kurzy“ nás neposouvá tak, jak by bylo možné. A přesně ten posun se nám ovšem otevře ve chvíli, kdy se zúčastníme nějakých soutěží. Důvodů je hned několik.

Lidé (a někteří z náš obzvlášť) jsou tvorové soutěživí. Když trénujeme, nedáváme tomu pokaždé plné úsilí a pozornost. Někdo to i přímo podvědomě fláká, během tréninku vyřizuje telefony a nesoustředí se a podobně. Ale neznám nikoho, kdo by ze sebe nevydal maximum a dával jen částečné úsilí v situaci, kdy „o něco jde“. A takovou situaci nám podvědomě soutěžení navozuje. Opravdu neznám nikoho, kdo by i při přátelském a neoficiálním „soupeření“ tomu nevěnoval pozornost a nasazení. Máme to v sobě - porovnávat se kdo je silnější, rychlejší, přesnější… Kdo vydrží déle pod vodou, kdo trefí první desítku… Je to naše přirozenost. Snažit se překonat ostatní, snažit se překonat sebe. Posouvat své limity, zlepšovat se. A také si toto „přátelské soupeření“ užít s ostatními - většinou právě s „přáteli“.

Dříve nebo později logicky dojde k tomu (obzvlášť v poměrně malé a uzavřené střelecké komunitě), že se s ostatními „soutěžícími“ člověk postupně pozná a s některými spřátelí. Pokud se jedná o vícedenní soutěže, tak je to ještě běžnější. Večerní setkávání u jídla a pití, vyprávění „historek starých zbrojnošů“ a podobně. To vše nesmírně pomáhá budovat dobré vztahy. A člověk najednou zjistí, že vlastně všichni máme mnoho společného, a i bez ohledu na věk nebo národnost si rozumíme a dobře se bavíme. Zde například „když se sejdou Češi, Slováci a Rakušani u Italského liliputa na večeři a mluví spolu anglicky“. Zní to jako vtip a vtipné to i bylo…

Když pominu tu osobní rovinu (která ovšem hraje důležitou roli), tak další důvod je čistě pragmatický. Kde jinde se podívat na vybavení, které používají ostatní? Na stránkách výrobců? To je hezké, ale jak doopravdy poznám, co a jak funguje? To se z obrázků a technického popisu zboží nedozvím…

Na internetu a sociálních sítích? Jak roztomilá představa… Poslouchat rady anonymních lidí, u kterých často nemůžu ověřit, jestli vůbec nějakou zkušenost s daným vybavením mají, a i kdyby ano - jak se jim skutečně osvědčuje? To opravdu není ta správná cesta. Jistě, pár jedinců není úplně anonymních a víme co umí a dokáží, ale to jsou skutečně výjimky.

Ale při osobní účasti na soutěži vidím sám, jaké vybavení kdo používá. A především jak ho používá a s jakým výsledkem. A dokážu si také sám zhodnotit, jestli by pro mne bylo vhodné, nebo ne. Často mi to i půjčí do ruky na ozkoušení a jak se říká: „osobní zkušenost je nepřenositelná“. Pokud jsem drobné postavy s malýma rukama, tak i dobrá recenze dvoumetrového chlapa s rukama jako lopata pro mne nebude mít úplně velký význam…

Mnohem důležitější ovšem je, že právě při soutěžích se člověk naučí mnoho nového. Vždy se najde někdo, kdo přijde s nějakou novou technikou, s novým nápadem. Pozorovat při soutěži, co kdo dělá a jak mu to jde - to je základ. A tím se člověk hodně učí. Ostatně trend poslední doby v Evropě (u nás bohužel ne) je, že ozbrojené složky umožňují na svých střelnicích pořádání civilních soutěží. A důvod je prostý. Aby sami viděli nové vybavení a nové techniky, které se i při služebním použití mohou velmi hodit. Během střeleckých soutěží se člověk opravdu hodně naučí. Pěkně to shrnul Martin po své první soutěži v Dynamické Přesné Střelbě, kdy napsal: „Střelecky si troufám tvrdit, že mne tyto dva dny posunuly víc než 10 mých individuálních tréninků a zkušenosti z nich teď mohu implementovat i do osobní přípravy“. A to zcela vystihuje přínos a důležitost účasti na soutěžích…

A také se naučí mnohé o sobě… A to je moc důležité. Zjistím tak totiž, jak jsem schopen reagovat v nestandardních situacích, pod tlakem a ve stresu. A to je zcela zásadní při používání zbraně jako takové. Především pokud jde například o použití zbraně v obranné situaci.

Situaci na videu můžeme trénovat, ale až pod tlakem a ve stresu zjistíme, jestli si s ní dokážeme poradit, nebo ne. A pro mnohé je právě soutěž poměrně velký tlak a stres (což právě bývá často příčina toho, proč se tomu vyhýbají)…

Instruktor jedné elitní jednotky mi kdysi dávno řekl jednu věc, která mi velmi utkvěla v paměti:

„Posíláme naše střelce čas od času na civilní soutěže. A oni dobře vědí, že se od nich očekávají slušné výkony. Nemusí být vždy na bedně, ale nesmí dělat větší chyby, nebo snad dokonce ostudu. A pokud se stane, že se tomu někdo začne vyhýbat, je to indikátor nějakého problému. Pokud není v pořádku jeho vybavení, tak je to potřeba samozřejmě ihned řešit. Pokud nepodává dostatečné výkony, tak s tím se také musí ihned něco udělat. Ale může jít o problémy psychické. Nevěří sobě, vybavení, výcviku. A to je horší a takové lidi ve službě nechci. Musí mít v pořádku nejen vybavení a schopnosti, ale především musí mít v pořádku psychiku!“

A tak je i mezi profesionálními odstřelovači běžné, že se účastní i civilních soutěží. A potkáte je v Evropě na top závodech všude možně. Skutečné bojovníky. Skutečné profesionály. Žádné sportovce, nebo internetové odborníky. A proč se toho účastní? Protože i oni se potřebují posouvat dál a výš. Protože i oni se potřebují učit nové věci. A protože především oni si potřebují otestovat své schopnosti pod tlakem…

Při soutěžích také otestujeme naše vybavení. Video ukazuje poměrně extrémní situaci, kdy celý den byl problém s větrem a pískem. Poryvy někdy házely hrsti písku okolo, jako kdyby ho po nás házely děti. Během dne jsme se snažili zbraně chránit. A tato poslední stage byla přímo děsivá. Několik střelců jí nemohlo dokončit, protože se jim zasekly závěry a nebo přestaly fungovat spouště.

Stát se taková situace během tréninku, tak to člověk jednoduše přeruší, že ano… Ale v soutěži prostě bojujete, dokud to jde. A v takové situaci opravdu prověříte svoje vybavení a také odhodlání. A opět si můžete ověřit, jaké vybavení funguje dobře a jaké hůř. Protože ostatní mají stejné podmínky.

Proč je tedy špatné vyhýbat se soutěžím?

Protože se připravujete o mnoho zkušeností a zůstáváte uzavřeni pouze ve své bublině, nebo v bublině lidí, kteří střílí s vámi. Ale svět je mnohem větší a vy se tak připravujete o větší rozhled, zkušenosti a znalosti. A také nebudujete svou psychickou odolnost a připravenost. A to už je přímo chyba…

Proč je tedy důležité se soutěžích účastnit?

Abychom konfrontovali svoje vybavení a schopnosti s realitou. Taková zkušenost nám nastaví zrcadlo a ukáže co děláme dobře a kde se můžeme zlepšovat. Dělám to co dělám dobře? Nejsou lepší způsoby? Můžu využít to co dělá někdo jiný i pro sebe? Na tyto otázky můžeme dostat na soutěžích odpovědi. Prostě vystoupíme ze své bubliny a otevře se nám větší okruh znalostí, dovedností a zkušeností. Poznáme nové lidi, kteří jsou vlastně stejní jako my. Mají stejné zájmy a cíle… A třeba můžeme i potkat někoho, kdo nás povede lépe, než to zvládneme sami. Prostě abychom mohli stále růst a nezůstali zaseknutí na místě.

A protože je to zábava!